O Liberci
16. století je symbolem pro zlatý věk města, v této době vládl rod rendernů a Liberec se zařadil mezi významná středověká města. Liberec se mohl pyšnit dlážděnými ulicemi, kamennou radnicí, která byla postavena v roce 1603. Její výstavbu připomíná velká dlažební kostka na náměstí Dr. Edvarda Beneše. V rozpuku byla v této době textilní výroba, která později proslavila město v evropském i světovém měřítku.
Slibný nástup Liberce v ekonomické i kulturní sféře zabrzdila třicetiletá válka a následná rekatolizace. Švédové město několikrát vyplenili a řada obyvatel, hlavně protestantského vyznání, opouštěla zemi a stěhovala se do sousední Žitavy.
Obrození města je spojeno s osobou Johanna Liebega, který dal vstupní impuls k dynamickému rozvoji textilní výroby. Liberec se zařadil mezi nejvýznamnější výrobce sukna v Českých zemích a stal se nositelem označení „Manchester severních Čech“.
Liberec díky blízkosti i provázanosti s německou kulturou často hostil významné vídeňské či německé architekty. Město se rozvíjelo ve všech směrech, vzhlédlo se ve Vidni, Mnichovu či Drážďanech a snažilo se jim být důstojným partnerem.
20. století přineslo rozsáhlou modernizaci celého města. Nové zděné, bohatě zdobené domky nebo novorenesanční skvosty (Radnice, Severočeské muzeum, Městské lázně či budova, kde dnes sídlí Česká spořitelna) daly Liberci jeho charakteristickou tvář. Město se stalo oblíbeným cílem turistů. V rámci podpory cestovního ruchu vznikaly značené cesty, chaty nebo rozhledny v Ještědských i Jizerských horách.
20.léta přinesla hospodářskou krizi a rozvoj libereckého průmyslu se zastavil Nově se městě zrodily dvě moderní budovy Baťa, Brouk a Babka. To byly jedny z mála světlých okamžiků, v Liberci v této době sílil vliv sudetoněmeckého hnutí vedeného Konradem Henleinem, rodákem z libereckých Vratislavic nad Nisou. Liberec byl odtržen od ČSR, byla vytvořena župa Sudety a smutnou kapitolu v naší historii potrhuje násilné pronásledování a vyhlazování židovského obyvatelstva.
Po druhé světové válce došlo k radikální obměně obyvatel města. Původní německé obyvatelstvo se muselo přestěhovat do Německa a jejich místa se zaplnila Čechy ze všech koutů země, docházelo tak k bohatému mísení kultur, zvyků i jazyka. Došlo tak k definitivnímu konci starého Liberce a začaly se psát dějiny Liberce nového.
V druhé polovině 20. Století provázela město stagnace. Světlým momentem byla výstavba hotelu Ještěd s televizní věží od architekta Karla Hubáčka. Novodobé dějiny liberecké architektury charakterizuje ještě budova Krajské vědecké knihovny a od oživení a kultivaci veřejných prostranství se pravidelně stará společnost Spacium, která do veřejného prostoru umisťuje zajímavé objekty a instalace.
Liberec těží z polohy na úpatí Jizerský hor, i díky tomu je připínávám k ideálnímu městu pro život, k městu s pověstí zdravého a příjemného místa, s obyvateli se sportovním duchem.